Slezský norik
Na našem území se chov noriků rozvíjel především na severní Moravě a Slezsku (Františkův dvůr- Klokočov).
Importy norických hřebců z Bavorska a Rakouska napomohly ve zdejších specifických přírodních podmínkách utváření místního typu norického koně. Převodným křížením na domácí chladnokrevné klisny v rámci cílevědomé plemenitby a selekce pak vznikla populace chladnokrevných koní adaptovaných na místní podmínky a nesoucí všechny parametry samostatného plemene, slezského norika, konstitučně tvrdého koně, schopného práce v zemědělství, v lese a dalších hospodářských odvětvích.
Do roku 1970 byl slezský norik veden jako samostatné plemeno, v letech 1970 až 1990 byl spolu s českomoravským belgickým koněm označován jako chladnokrevný kůň, od roku 1990 jsou chladnokrevníci rozčleněni do tří populací, českomoravského belgického koně, norika a slezského norika. Plemennou knihu slezského norika vede Asociace chovatelů koní.